Kolik toho víte o digitálním světě svého dítěte?

Jedna z nejpalčivějších otázek dnešní doby bezesporu souvisí s mírou užívání digitálních technologií a pohybem našich dětí v on-line prostředí.

Děti, dospívající a digitální technologie – to byl název pracovní snídaně pořádané Institutem pro politiku a společnost, jež proběhla 27. ledna v Art Nouveau hotelu Palace v Praze, a kde zástupci různých organizací probírali témata související s užíváním digitálních technologií jednou z nejcitlivějších cílových skupin – dětí a mladistvých.

Jakkoliv se pohybujeme jako společnost především v B2B a naše služby směřují primárně k podnikům a organizacím, téma digitalizace, kyberprostoru a moderních technologií je nám velmi blízké právě i ve vztahu k dětem. Nejen z profesního hlediska, ale jak nejspíš tušíte, i toho lidského. Většinově jsme také především rodiči generace dětí, které v digitální éře vyrůstají a potýkají se se stejnými, ale také zcela novými problémy, než generace před nimi.

Nová doba, nová úskalí

A otázek k diskusi je celá řada. Od délky času stráveným před „obrazovkami“, závislostmi, smysluplném využívání nástrojů, omezování používání aplikací, škálu nebezpečí od zneužití osobních dat až po kyberšikanu.

To vše bylo předmětem otevřené diskuse, na které reagovalo jak publikum, tak panelisté – resp. v tomto případě panelistky. A zastoupení bylo pestré – pozvání přijaly poslankyně Barbora Rázga, Julia Schvarcová za společnost Google, Mgr. Adéla Lábusová z organizace Jules a Jim, věnující se mj. kyberprevenci a za akademickou sféru pak psycholožka Adéla Švestková (Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity).

Důležitost prevence a komplexnost problematiky

Celou akcí rezonovala zejména prevence, jako důležitý nástroj a faktor pro předcházení problémům. Shoda panelistek panovala například nad regulacemi, ve smyslu že zákonný rámec je dostatečný, problematičtější je pak jeho aplikace a vymáhání. Jinými slovy, nepotřebujeme další regulace, ani vytváření dalších materiálů či metodik – naopak je všeho nepřeberné množství. V této souvislosti se pak probraly informační zdroje z pohledu rodičů, vzdělávacích institucí a učitelů, až po práci s dětmi samotnými, nešlo se nedotknout samozřejmě i problematiky financování.

Restrikce a omezení nejsou cesta

Stejně jako v pomyslné analogii s prohibicí, která pomohla statisticky jen krátkodobě, zaznělo, že bezhlavé restrikce nejsou cesta, je třeba se nad vším zamyslet v širším kontextu. Toto se vztahovalo nejen k názorům například na řešené plošné zákazy mobilních telefonů ve školách (s uvedením zahraničních příkladů), ale obecně k využívání různých aplikací a v neposlední řadě generativní AI, kde je to velké téma. Zaznělo také, že žijeme v další technologické revoluci a nepotřebujeme s ní bojovat, ale naučit se nástroje smysluplně využívat.

Škola vs. rodiče

Pokud bychom měli vše zkusit shrnout, tak nás čeká velký kus práce na všech „frontách“.

Ve školství bychom přivítali větší důraz na výuku digitálních technologií, kybernetické bezpečnosti a vědomého chování v on-line prostoru, neboť mezi realitou a osnovami jsou propastné rozdíly. V souvislosti rezonovala i potřeba pomoci právě kantorům samotným, vzdělávat se dále v této oblasti a pomoci i jim držet krok s aktuálním vývojem.

U rodičů je pak velký důraz kladen především na míru zájmu a pochopení vůči svým ratolestem. Je mnoho nástrojů, které dovedou omezovat či kontrolovat, ale za nejdůležitější považujeme pochopit, co vlastně děti například na internetu vyhledávají, jaké mají zájmy a především s nimi na toto téma vést konverzace – než jít cestou zákazů a omezování. Výsledky průzkumů dokladují, že virtuální avataři, pohyb na různých platformách a sítích nám o jejich chování může hodně napovědět. Nezapomínejme, že jako rodiče jsme i vzory a pokud vidí děti nonstop s telefonem v ruce nás, nemůžeme od nich žádat opak. Naše role je především být jim oporou a dobrým průvodcem, vést je k samostatnosti, aby se v budoucím světe dokázali orientovat.

A jak se k tomu staví děti samotné, aby to nebylo o nich bez nich? U generace Z se často setkáváme naopak s přesyceností on-line prostředím a potřebou vyhledávat reálné zážitky, vazby, poznání, snahy se z on-line světa odklánět. Stále funguje škola hrou, a nyní máme i celé spektrum nových interaktivních možností. Pojďme je využít.

A pakliže by mělo závěrem zaznít nějaké poslaní.. zastavme se, zamysleme se, a vraťme se k tomu, co je tou nejcennější komoditou – totiž věnovat našim dětem především pozornost a čas.